Měsíční shrnutí

S koncem měsíce přichází měsíční shrnutí. V tomto formátu vám řeknu co jsem si za tento měsíc koupila a co přečetla. Nakonec knihy zhodnotím a zařadím do kategorií. Však vy to v článku dobře pochopíte. :-)

Kolik knih jsme přečetla? 
7 knih 

A jaké? 
Pán prstenů- dvě věže, Princ Kaspian, Plavba Jitřního poutníka, Stříbrná židle, Poslední boj, Kostičas, Řeky Londýna 

Jaké knihy mám rozečtené? 
Jméno Větru ( 200 stran), Jsou světla, které nevidíme ( 356 stran), Terapie Láskou (100 stran) 

Kolik jsem celkem přečetla stran? 
1878 stran 

Jaká je nejlepší? 
Rozhodně Kostičas! Více v recenzi.

Jaká je nejhorší? 
Řeky Londýna. Prostě jsem čekla něco víc.

Jaká kniha mi zabrala nejméně času? 
Poslední boj. Přečetla jsem jí za pouhých 6 hodin. 

Největší překvapení?
Kostičas

Co mě nejvíc vzalo za srdce?
Jsou světla, které nevidíme



A co jsem si koupila?
Dále se budeme věnovat knížkám, které přibily v mé knihovně. Tenhle měsíc tu máme 5 knih. To je celkem dobré. Čtyři knížky jsou koupené v Neoluxoru a jedna objednaná z Bux.cz. Nevím jak vy, ale já nakupování knih naprosto zbožňuji!

Jméno větru 
Na říjen jsem měla náladu na nějaké fantasy. A tak jsem v Neoluxoru zavítala do koutku s fantasy knihami. Jméno větru jsem už párkrát měla v ruce. A teď jsem si ho konečně koupila
Anotace- Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.

Kostičas 
No tohle je naprostá BOMBA. Knížku jsme si koupila asi jen kvůli obalu, který mě úplně omámil. Nebudu vám víc prozrazovat k mému názoru na knihu. Jen si pěkně počkejte na recenzi. Je to BOMBA. 
Anotace- Příběh začíná v roce 2059. Devatenác­tiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási „spojka" či „posel" – je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala… 



Řeky Londýna 
Další knížka, která v mém výběru je jen díky obalu a hlavně větičce- „Co by se dělo, kdyby dospělí Harry Potter začal pracovat u policie.“ A s ní jsme upřímně nadšená vůbec nebyla, ale také si počkejte na recenzi. 
Anotace- Jedna z nejúspěšnějších městských fantasy uplynulého 
desetiletí vás zavede do Londýna, ve kterém u policie slouží čarodějové a po ulicích se prohánějí zlovolní duchové či božstva na válečné stezce. Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh. Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval. 

Jsou světla, které nevidíme
Knížka, která dostala tento rok Pulitzerovu cenu a autor jí psal deset let života. A to už je něco. Můj názor je vcelku velmi kladný. Jen mi ta knížka dává trochu zabrat psychicky. 
Anotace- 
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky. 


Terapie láskou 
Už se na ní těším!
Anotace- Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?


Tak co říkáte? Líbí se vám knihy? Napište mi svůj názor do komentářů.